aktualizováno: 20.11.2017 14:56:38 

Princess Tajga z Molu
 
I když  je 7 let zdánlivě dlouhá doba ke smíření se s jedním psím osudem, já stále těžce hledám slova pro vyjádření vzpomínek na naší první Tajgu. Pokusím se být co nejméně sentimentální …
Princezna Tajga se narodila za dramatických okolností jako jedináček Amálce od Buližníku (otec Doran z Ponického dvora). Po složitém porodu císařským řezem Amálka Tajgu odmítla. Adoptivní matkou se jí stala Ajbix Mrazivé ticho. Ačkoli byla Tajga mladší než Bixiin vrh, její počáteční živelná dravost zaručila přežit i mezi staršími “sourozenci”.
Tajgu jsme přivezli domů v šesti týdnech. Agar, kterému byly v té době dva roky, se do té malé Princezny divošky okamžitě zamiloval. Od prvního dne jí dovolil naprosto všechno. Vzhledem ke svému ohnivému naturelu byla záhy přejmenována na Tajfunu.
Její životní tempo nabralo bohužel příliš rychlých obrátek. V den Vánoc si poranila pravé oko tak nešťastně, že i přes mé veškeré pokusy o záchranu jejího zraku, zůstala na postižené oko slepá. Psi nemají naštěstí dar sebelítosti a tak Tajze nic nebránilo opřít se do života opět s plnou vervou. Smůla na sebe nedala bohužel dlouho čekat. Tajfunka se znovu ocitla na veterinární klinice. Tentokrát snědla obsah skleněné nádoby i s jejím obalem, který se po pádu ze stolu roztříštil. Operace žaludku a střev proběhla bez komplikací a Tajga byla po 14 dnech opět ve formě.
Uklidňovala jsem se pravidlem trojnásobné a v jejím případě tady vyčerpané smůly.
Opak byl pravdou. V deseti měsících Tajga ležela na veterinárním stole zas. Tentokrát naposled.
Poranění, která utrpěla po srážce s automobilem, nebyla slučitelná s plnohodnotným psím životem.
Vzhledem k nevratně poškozené míše bylo její pohybuchtivé tělíčko ochrnuté od beder dolů. Učinila jsem to nejtěžší
a nejbolestnější rozhodnutí. Vím, že bylo správné.

Když bych se měla dodatečně vyjádřit k tomu, jaká Tajga skutečně byla - byla nejkrásnější, nejchytřejší, nejmilejší, nejhodnější fenka jakou jsem kdy měla a mít budu. Protože byla, i když jen krátce, moje.
Těch minimálně 10 let života s ní mi bude vždycky chybět.
 
 
 
Tajga je čtvrtá zprava.
 
 

Agar u Hromové hory  (10.12.1999 - 13.11.2014)

Agar žil s námi 15 let. Tento tex jsem psala ještě v době kdy byl v plné síle... Kopíruji ho jako vzpomínku na tohoto jedinečného psa.

Agar alias Kňučik (promiň Agare, vím že je to tebe nehodná přezdívka:)) je náš první československý vlčák. Protože jsme si ho pořídili poměrně pozdě - ve třech měsících - projevoval se od začátku vemi nedůvěřivě. (Ideálním věkem pro koupi čsv je 5.- 6. týden věku štěněte).

Ačkoli jsem s ním měla velké plány co se výstav, chovu i výcviku týče, ani jedno nevyšlo. Nebo možná právě proto :) Jeho těžká dysplazie kyčelního kloubu a ne úplně ideální povaha k výcviku, výše uvedené plány neumožnila.

Agar je velký, mohutný, dominantní pes vzezřením připomínající spíše ledního medvěda. Své síly a impozantnosti je si plně vědom. Jako správný vůdce smečky nepotřebuje používat hrubého násilí, Agar se podívá a všichni mají jasno. Jeho projev vůči lidem se řídí dle mně neznámých pravidel. Ty, které poznal jakožto malé štěně, má v drtivé většině případů rád. Ty které neměl možnost poznat, těch je pochopitelně většina, rozděluje do dvou kategorií. K té první se chová podobně jako k lidem jemu důvěrně známým, s tím rozdílem, že při projevu přízně z jejich strany používá většinou různých zvukových kulis, které po pravdě ne každý ocení. Tu druhou ignoruje až naprosto odmítá. Podle čeho vybírá nevím. Klíč k určování jsem zatím neobjevila.

 

 
TOPlist