aktualizováno: 20.11.2017 14:56:38 

autor: Pavel Kohout - majitel feny Elli Srdcerváč

Amatérské rady amatérského chovatele

Elli Srdcerváč

 

Stopou strejdy Šeráka (27.7.2013) tak se nazývá dog-trekkingový podnik pořádaný na pomezí Jeseníků,
Králického Sněžníku a Rychlebských hor. S Elli nás čeká 86 km plných zážitků, které jistě posunou náš
vzájemný vztah do nové dimenze. S Pavlem jsme dali dohromady povinnou výbavu, domluvili se, kde
a čím Elli občerstvit (motivovat), protože kdyby to bylo na ní, tak by se zvládla veškerými zásobami
občerstvit ještě před startem. Stejně tak Pavlův čtyřnohý sparing partner Kazan, s jehož prchlivostí se
během několika okamžiků seznámila většina osob přebývajících v základním táboře v lyžařském
areálu Miroslav.
Pátek 7:00 je časem ostrého startu všech „longařů“. Hromadné starty mají nevýhodu v tom,
že ovladatelnost psího parťáka je silně snížena vlivem přítomnosti tolika zajímavých (staro)nových
psích kamarádů. Chvilku trvalo, než jsem se s Elli odhodlal k odvážnému činu, tedy nenápadně se
vzdálit od Pavla s Kazanem a dát se do běhu. Už se zdálo, že se plán i díky přítomnosti pozornost
rozptylujících dvojic v poklusu daří, ovšem chyba lávky. Dobře přitažená zadní brzda doprovázená
výmluvným psím pohledem s jasně čitelným dotazem („Proč mám běžet NĚKAM S TEBOU, když
PANÍČEK JE TAM VZADU???) poněkud komplikuje situaci. Při školním přetahování lanem jsem byl
vždy úspěšný, pro tuto chvilku si tak připisuji dílčí vítězství. Ještě nás nějaké tahanice určitě čekají.
Jsme součástí šestičlenné vedoucí skupinky, nejspíš se oddělili běžci od neběžců. Elli se perfektním
klusem nenechává zahanbit ve společnosti německého ovčáka, výmarského ohaře či anglického
setra.  Když sleduje ostatní, tak přesně ví, co dělat. Kéž by si to uložila do paměti a aplikovala v praxi,
až poběžíme někde úplně sami. Po 8 km přichází navigační chyba psovoda, všichni běží rovně a
chvilku na rozcestí váhají, zda je to správný směr. Jsem přesvědčen, že trasa vede vpravo. Někdy se
stane, že i většina může mít pravdu. Naštěstí brzy přiznávám chybu a obracíme zpět. Ztrácíme pár
minut, několik pozic, ale především kontakt s čelem závodu, tedy notnou psychologickou výhodu. Elli
je přesto spokojena s mým vysvětlením, že naše odbočení nebylo dílem hlouposti, ale promyšleným
úskokem vůči ostatním účastníkům.
První kontrola – míhají se obrázky lidí i psů popíjejících nabízené pivo, držím Elli stranou
co to dá, tak mě alespoň za trest několikrát omotává vodítkem. Náš výstup na chatu na Šeráku
(1325 m n. m.) je triumfální, předbíháme a jsme na průběžném 4. místě. Taktika je jasná, zničit
soupeře psychicky, proto s Elli běžíme i do nejprudšího kopce dokud se neztrácíme předbíhaným
(jedním z nich je kolega, o němž se později dozvídám, že ve stoupání přeceňuje síly svého psího
parťáka a nuceně končí) z dohledu. Je na místě blíže popsat varianty našeho společného běhu
(chůze):
1, bok po boku, volné vodítko – ideální stav;
2, Elli vpředu udávající tempo – pro tentokrát sci-fi nebo jen tehdy, je-li na dohled před námi jiná
dvojice;
3, Elli vzadu blízko u levé nohy s přidrženým vodítkem – nejčastější způsob;
4, varianta pro prudká stoupání – udávám tempo s holemi, Elli se drží více vzadu, psovod musí tahat
(přemýšlel jsem, jestli tak nesnáší hole, nebo kopce, nebo obojí, nebo jen mě…).
krásné výhledy a příjemná teplota jsou nám odměnou. Čeká nás horší část, sešup s převýšením více
než 800 m do Branné. Klesání nejsou mou silnou stránkou, kolena a stehna se ozývají, předbíhá nás
dvojice, která nepůsobí tak těžkopádně. V Branné ovšem kufrují, znovu je stíháme a do Starého
Města (41. km) putujeme společně. Otevřené pláně, teplota okolo 30°C a sluneční žár nám s Elli
znepříjemňují život. Co bychom jinak běželi, nyní spíše jdeme, častěji zařazujeme občerstvovací
zastávky, teplotu kolegiálně regulujeme vyplazenými jazyky a otevřenými ústy. Co si o nás lidé myslí,
to nás vůbec nezajímá. Nepříjemný úsek místy s asfaltem končí za obcí Stříbrnice, šplháme po
Po krátkém občerstvení na Šeráku (20. km) hltáme Keprník jakožto nejvyšší bod trasy,
sjezdovce směr Chata Návrší, za námi malebné výhledy a stopy potu, před námi brutální stojka. Elli
překvapuje, u chaty nechce pít, ale taky se jí nechce vstávat a pokračovat. Přítomnost pasoucí se kozy
jí nejspíš připomíná milované Prosečné, kde si přeci taky může ležet tak dlouho, jak si právě přeje.
Nechovám se jako gentleman a vzpomínám si na machistické hlášky některých jedinců tvrdících, že
úplně každá žena se nechá ukecat. V tomto případě k tomu, abychom pokračovali a nelelkovali.
Několikrát zopakovaným důrazným – JDEME! – řeším situaci. Následné 2 km stoupání jsou
nejtřaskavější z celé trasy. Elli místy zastavuje, vrhá utrápené pohledy a dává ostentativně najevo, že
jí to nebaví.  Za odměnu si ode mě vyslechne pár připomínek a příměrů o dámičkách, rozmazlených a
zlobivých dětech a dokonce i o těžkých pytlech brambor ve chvílích, kdy si připadám jak tažný vůl.
Filmové zápletky komplikují děj, oddalují konec, ale stejně netrvají věčně. Tu naši zápletku ukončilo
mírné dlouhé a příjemně stinné klesání do Kladského sedla. Před námi poslední třetina cesty, Slunce
stále vysoko na obloze, a tak se zdá být reálným jeden z mnoha předstartovních cílů (dorazit za
světla). Jsme sami v divokém kraji Rychlebských hor, i když to tak nevypadá, medvědi tu prý opravdu
nežijí. Na Paprsku (65. km) se zásobujeme vodou, chvilku odpočíváme a těšíme se na poslední
kilometry. Jsme v euforickém stavu, víme, že dnes dorazíme. I když běh psovoda připomíná výklus
bývalého atleta v pokročilém důchodovém věku, posunujeme se na předposlední kontrolu na
nejvyšším vrchu Rychlebských hor Smrku. Jedním z důvodů, proč se do této chvíle tolik namáhat byla
touha absolvovat komplikovaný pralesovitý úsek okolo Lví hory ještě za světla. To se daří, ale průstup
náročným terénem oddaluje kýžený konec. Posledních 10 km dává zabrat, Elli přebírá roli tahouna a
pohledy mě vybízí k poklusu. Trvá dlouho, než signál k běhu dorazí z mozku až ke svalům dolních
končetin. Poslední 3 km absolvujeme s čelovkou a dorážíme přesně ve 21:45. Pořadatelé nás vítají
potleskem, vlídným slovem, nabídkou kvalitní koupele a vrácenou padesátikorunou za to, že jsme
nevzdali a nevyužili odtahové služby. Elli se tváří velmi blaženě, patrně již tuší koho z nás budou
v následujících dnech více bolet nohy. Respektive koho nebudou bolet vůbec. Nad ránem mezi sny
zaznamenáváme příchod Pavla s Kazanem, příběh se uzavírá. Nezbývá než naplánovat účast na příští
dog-trekkingové taškařici.

Dogtreking - Jednooký vlk (9. 5.2013)

Co se děje na dvorku – zemřít trekem
Tak a je to za námi ! Co? No přece další Long . Údajných 87 km Broumovskými skalami. Nádhera! Dogtrekkingfilie propuká týden před startem. Mé duševní přípravy jsou narušovány pouze občasnou korespondencí s paní chovatelkou o podobě obleku na světovou výstavu domestikovaných bestií v Budapešti. Na celý průběh závodu má nečekaný vliv existencionální vnímání času mojí osobou a Mrtvé srny. Vliv, který se ukazuje být vlivem fatální. Jeden nutný exkurs na vysvětlenou. Narodiv se v prostředí, které světí neděli jako svátek klidu a žijíc následně delší období mezi lidmi, kteří to samé dělají o 3000 let déle, ale v sobotu, nerozlišuji význam těchto dní. A to nemluvím o tom, že po mém pobytu mezi lidmi, kteří nepracují v pátek , vás nutně napadne myšlenka. Když budete promyšleně konvertovat mezi monotheistickými náboženstvími zbyde vám 3,5 denní pracovní týden. Z těchto úvah mě probral až poslední americký chlebodárce, který mne naučil, že existuje jen jeden bůh jménem Dolar. Pije kolu, žere krocany a lidé ho světí tak, že pracují v nepřetržitém provozu, celý rok.
Na konci minulého roku plnila stránky masmédií zpráva, že u Máyů končí kalendář posledním dnem loňského roku. Já té zprávě nevěnoval zprvu žádnou pozornost. Jak velká to byla chyba, se ukázalo až tento víkend. Tolik, krátký exkurz na vysvětlení událostí příštích.
Celý natěšený odjíždím do Dvora Králové vyzvednout indiánku zpod Ještědu. Mrtvá srna zprvu odmítala jakoukoli mojí pomoc, chtěla pouze noční doprovod na cestě k vítězství, který neměl být rušen střetem s nějakým úchylákem. Potom mi zavolala, že ji klidně mohu vyzvednout v ve Dvoře. Potom mi ještě zavolala, že jí také mohu koupit mapu Broumovska, až budu kupovat tu svoji. Potom mi ještě zavolala, kolik mám místa v autě, že bere ještě svoje teape a v žádném případě nebude spát se mnou v autě. Na nádraží dochází k první dojemné scéně. Elli se vítá se svým synovcem. Lidi ustupují a dělají prostor na psí zápasy pro dva psy neznámé rasy , podobné vlku. Raději urychleně odsurfujeme z nádražní budovy. Celý vysmátí dojíždíme do místa startu. Stahuji okénko na vysmátou pořadatelku a……….
„Ahoj tak co jedete na Mid ?“
Co je to za blbou otázku ?
„Jasně, že LONG“, odpovídám . Stálese usmívám až do chvíle odpovědi.
„Tak to jste měli přijet včera!“ Úsměv definitivně mrzne na rtech. To je odpověď na mé vnímání času a jeho rozsáhlé odůvodnění v úvodu. Uznávám, že stačilo napsat, že jsem blbej a indiáni už nemají kalendář , ale to by nebylo stylové. Pořadatelka nás neznala a tak nám dala z jejího pohledu vtipný návrh. Start nám napíší v 9°° ráno a až dorazí hlavní pořadatel můžeme na trať s 12 hodinovým distancem. „Tak jo!“ Vyhrkla ze sebe bez smyslu Mrtvá srna zvyklá za poslední měsíc všude vítězit. Nechápala, jak nějakých 12 hodin může zhatit její touhu po vítězství (od té doby, co skončil Mayský kalendář, používají indiáni od Jablonce pouze čas, kdy ježci už spí, nebo jsou ježci vzhůru a tam se nějakých dvanáct hodin ztratí). Hlavní rozhodčí se pokusil napravit špatný žert své ženy a pomocnice v jedné osobě ještě tím, že nás pustí na trať až ráno, protože v noci jsou Adršpašské skály neprůchodné. Zbytečně. Nakonec se domlouváme na startu s 19,5 hodinovým distancem. Dvacetihodinovou hranici nebyla ochotna připustit ani Mrtvá srna. Marně jsem se jí snažil přemluvit, že to už je detail, při tak velkém časovém odstupu o jejím vítězství již těžko bude rozhodovat cílová kamera. O startu ve dvě hodiny a třicet jedna minuta rozhodli naši psi. Od 23°° si totiž Dingo se svým metrosexuálními chováním vzpomněl, že jeho teta Elli je špinavé prase a začal jí olizovat. Elli v tom spatřovala něco jiného . V autě italské provenience se nakonec podvolila spát i Mrtvá srna, její mohutné teape zůstalo sbaleno na zadní sedačce. Startujeme ve chvíli , kdy do cíle dochází první závodníci. Naše srnka si smutně při nazouvání mokasín povzdechne. I jí konečně došlo co se stalo. Plný počet bodů za vítězství dnes rozhodně nebude. Do Adršpachu vlétáme se smečkou za ranního kuropění a neustálého přeskakování z balvanu na balvan. Je s podivem, jak i v tomto terénu mi dokázala Mrtvá srna sdělit celý obsah své diplomové práce bez krvácejícího jazyku. Po odchodu ze skalního města se stává politováníhodná situace. Doháníme dva Longaře. Mrtvá srna okamžitě přehodnocuje své pořadí a provádí přepočet tempa. Opět se vidí na stupních vítězů. Konec konců i šampioni se občas umístí na třetím místě. Tempo se zrychluje. S jen z mladické nerozvážnosti pronáším trekařské moudro : „ Co nestihneme za světla v noci nedoženem!“ To byla blbá hláška. Srnka zabodla prst do mapy a zavěštila: „Zde se setmí!“ Ve své stařecké ješitnosti se nechci doznat k tomu, že mně se již pro nedostatek kyslíku občas stmívá již nyní.
55km. Do této chvíle bych za své znalosti zeměpisu dal ruku do ohně. Nejvyšší hora v Čechách je přeci Sněžka. Omyl. Ruprechtický špičák. U jeho 880m.n.v. zapomněli dopsat geografové ještě jednu 8 a možná dokonce na ležato. Ta hnusná indiánka nahodila strojové tempo, které nezvládám a vlaji za ní jak toaletní papír na žvýkačce. Potím se. Šíleně se potím. Naštěstí bůh mne vyslyšel a můj pot začal omývat ledovým deštěm. Bohužel, pak někam odešel a nechal nás mýt až do konce. Při sestupu z hory hor dochází k situaci, kdy musíme odepnout psy, aby nedošlo k úrazu. Mohlo dojít k vzájemnému stržení ze srázu. To co předvedli Elli a Dingo Srdcerváč nám vyrazilo dech. Toto video bych nechal povinně 24 hodin promítat výboru KCHČSV. Snad by pak pochopili, kde je opravdová charakterová a fyziologická převaha Československého vlčáka a přestali se snažit překonat malińáky. Konec bezpředmětné těžce filozofické myšlenky. Po odchycení tryskomyší , které se naším tempem vyloženě nudili, pokračujeme dál.
Jdeme po státní hranici s Polskem. Té noci jsme poznali ještě jednu chybu českých geografů. Nejdelší společná hranice mezi státy je ta mezi Čechami a Polskem. Nad ní slunce nezapadá, respektive v našem případě nevychází.
Naše tempo povolilo po setmění pouze dvakrát. Poprvé, když nám cestu zkřížila bachyně s prasátky. To Eliška znejistila. Zato Dingo aElli si byli jistí! Takhle tlustý pes bez psovoda nemá na trati co dělat a chtěli ho okamžitě vyloučit ze závodu. Druhé zvolnění nastalo o chvíli později.
„Tady není značka!“ dí Mrtvá srna uprostřed mokřadu. Částečně se probouzím s kómatu.
„Počkej tady! Já se kouknu.“ Odpovídám a potácím se jedním z možných směrů. No jasně ,tady je mrška jedna schovaná. Něco je na ní divné. „Eliško, my jdeme po zelené?“
„Nééé, po modré!“ Delirický stav je ten tam. Jdeme si prohlédnout určitý úsek naší státní hranice ještě jednou. Nezaujatý pozorovatel by musel konstatovat že kontrola státních hranic pokračuje v nezměněné podobě v Chengenském prostoru i nyní.
Od 70 kilometru se začíná měnit situace v teamu. Eliška si uvědomuje nezvratný fakt umístnění v druhé desítce a já našel pod pončem v opasku batohu placatici s nouzovou dávkou Tullamore dew pro případ ztroskotání. Po vycucání poloviny obsahu je svět najednou krásnější a i ten déšť je nějaký teplejší. Vidím, jak Mrtvá srnka citově strádá. Snažím se indiánku přesvědčit o blízkosti tábora. Zhodnocením mé snahy je pouze strohá věštba : „Hovno není!!“ Poté následuje přísaha. „Nikdy v životě už nejdu bez bivaku a vždy jen v létě!“ Mou rádoby vtipnou poznámku: „A ve správném datu!“ ani nevnímá, protože se jí ani nesměje.
Cíl.
Mrtvá srna uléhá opět do automobilu italské výroby a usíná. Budí nás metrosexuální Dingo, který se po umytí svých tlapek nesnesl koukat na vesnického vidláka, svou tetu Elli. Navíc majíc před sebou obrázek z televize NOVA o výbuchu plynu, ani já nespal v klidu. Dva usychající psi, náš oděv, boty a sváteční ponožky Mrtvé srny mohli vytvořit z mého auta obdobu Yellowstonského super vulkánu.
Mrtvá srna ihned zaregistrovala můj pohyb. Z útrob jejího spacáku se ozvalo : „Fryšták se dá jít taky v kuse!“
V Nozově by se měli zamyslet komu prodávají psy. Jsou to blázni a né lidi !!!!!

Nejstarší články najdete na konci této stránky

Skůška vytrvalosti (20.4.2013)
Osud tomu chtěl , že tuto sobotu bylo naším úkolem opětovně dokázat chovatelce moji fyzickou zdatnost . Tím pádem i jeden z předpokladů živit doma i citového vyděrače – mého srdce rváče tedy Elli Srdcerváče. Doprovod mi dělalo právě těchto dvacet pět kilo rozverných chlupů, které při té příležitosti složí i zkoušku vytrvalosti. Na poslední chvíli se k nám do auta vnutili Hujerovi z Liberce.
Prý abychom trefili. Mrtvá srna se od prvního okamžiku pasovala do role indiánského stopaře , který předčí i satelitní navigační systém Glileo. Dingo se vetřel do zavazadlového prostoru k Elli, kde po zbytek cesty řešili kdo bude spát na které půlce koberečku. Mrtvá srna nenechala nic náhodě. Na zadní sedačku uložila Lukáše. Je vidět , že tento mladý muž má za sebou dobrý výcvik. Ihned po rozjetí auta se na něj obrátila s povelem, řečeným sice s úsměvem, ale o to víc nekompromisně: „ Spi ať si odpočatý a vyhrajeme!“ Lukáš nechtěl zřejmě šlapat bosou nohou na mrtvou srnu, zavřel oči a otevřel je až v Šamoríně. Z celé situace bylo zřejmé, že jako posádka neřízené střely je určen Lukáš a Eliška tak nebude rozptylována myšlenkami na šlapání cyklostroje a může se soustředit pouze na plánování vítězství. Cesta proběhla v pohodě, větší díl cesty jsem znal z minulého století a Mrtvá srna docela trefně doplňovala scházející informace o dalším azimutu našeho postupu. Zkouškou, která prověřuje původ psa jsme prošli hned při příjezdu na místo. Elli stejně, jako před lety Ajší chtěla zavraždit plechového, placatého policajta u parkoviště. Ano podle reakce Elliny mohu potvrdit , že nemohla vypadnout z jiného lůna než z lůna Tajgy - matky rodu Srdcerváčů. Ihned po příjezdu na parkoviště liberečtí indiáni začali zabezpečovat auto a jeho posádku před uhranutím. Mrtvá srna rozvěsila po autě osušky, aby nebylo do něho vidět . To vše za brumlání nesrozumitelných textů. Na závěr modlitby si odplivla směrem k Dunaji a místo ámen řekla: „Kurevská zima!“ Nu co každý máme jiné rituály. Bohužel, svými opatřeními zamezila Elli ve výhledu a ona chudák neměla přehled, zda se již nezačal pohybovat úchylný umělohmotný kuchař v křoví. Tato psí atrakce zde přibyla od naší poslední návštěvy.
Co říci k samotnému závodu. Ve chvíli startu jsem měl za posledních 66 hodin 6 hodin spánku. Vycházím s teorie, že si každý muž, který zná detailně dějiny posledních padesáti let musí vážit každé minuty, kterou je mu souzeno pobývat na tomto světě. Tato teorie je však někdy v rozporu s běžným životem. Hlavně soustředěním se na jízdu na kolmo. Elli si navíc pro mne připravila nečekané překvapení. Z nějakého důvodu odmítala převzít vedení pelotonu. A to s takovou vervou , že mne to zaskočilo. Ve chvíli, kdy jsme byli první a nemohla mi posunkovou řečí vysvětlit své stanovisko k tempu závodu, protože měla packy zaměstnané klusem, prostě zalehla a stal se zní dubový kolík. Přestože jsem si podle pokynů paní Čílové zopakoval před odjezdem na Slovensko všechny základní matematické a geometrické vzorce a zákony, nedokázal jsem zareagovat včas. Její vzkaz jsem si totiž vyložil tak, že budu vtipnými historkami z matematicko – fyzikálního světa ohlupovat její šarmantní slovenskou přítelkyni. Chyba lávky starče! Napadlo mne hned poté, co jsem kolem dubového kolíku alias Elli , v té chvíli středem vesmíru, namaloval gumou s galusek a s nohami v klipsech přesný kruh. By jste nikdo nevěřil, jak se ze sedla silničního kola zdá gabčíkovská hráz příkrá. Tato situace se opakovala ještě pětkrát a Elli s v novém sportu našla zalíbení, nakonec i já jsem se naučil včas reagovat. Elli způsobně zalehla a čekala na prvního, který nás předjede, dala mu 50 metrů fóra a pak se rozhodla, že ho doženeme.
Pak se, ale stalo, že jsme na 30km osaměli. Hráz Gagčíkova je tak dlouhá, že když jsem koukl na západ, tak až do Berlína nebyl nikdo vidět. Při pohledu na východ jsem rozeznával první oranžovou vestu u Moskvy.
Veškerá legrace však skončila na 34 kilometru. Elli přestala mít svůj nádherný ladný a lehký pohyb. Kontroluji tlapky a vše je v pořádku, po dalších 300 metrech mi to nedá a kontrolu opakuji, při zvednutí pravé zadní nohy pozoruji na asfaltu kapičku krve, ale na samotné tlapce nic. Slézám s kola a jdeme pomalu pěšky. Po té, co nás předjelo liberecké duo ve frontálním útoku na celkové vítězství se v Ellískovi probudila Srdcerváčská zarputilost. Pozvolným klusem se vydala pronásledovat trekového parťáka. Při tom jsem zjistil, že tento pohyb je pro ni mnohem příjemnější než pomalá chůze. Zbytek cesty už jsem dorazili stylem samospádu. Přísahal jsem si, že ve chvíli, kdy lehne , i když to bude 100m před cílem tak vzdám. Jenže tohle mají Srdcerváči v krvi. Elli bez jakéhokoli povzbuzování doběhla. V cíli jsme se navzájem pochovali. Až doma jsem zjistil prapůvod vzniklé situace. Propíchlý polštářek na tlapce, ale až uvnitř v chlupech, asi o nějaký střep. Mám nyní doma maroda, kterého každý ňuhňá a opečovává.
Co dodat závěrem. Já a Elli nejsme předurčeni ke stupňům vítězů , ale naše pouto je nyní ještě silnější. Zkoušku jsme splnili na výtečně a Dingo byl málem první. Všechno pokazil páníček, který se někde dočetl, že profesionální bikeři vykonávají svoji potřebu za jízdy. Ověření této informace trvalo přesně onu osudnou minutu, protože se mu zasekl zip. Takže vlastně liberečtí indiáni prohráli první místo o délku zipu cyklistických kalhot.
Až na zpáteční cestě bylo zjištěno, že Mrtvá srna drží papírovou mapu poprvé v životě. V Liberci běhala orienťák podle obrázkové mapy na liščí kůži. Jinak bylo vše v pořádku . Snědli sice všechny buchty. Ještě druhý den ráno u snídaně s chlebem a máslem jsme na ně vzpomínali. Malou vylíhlou kačenku bylo také nutno Elišce odebrat, ale snad nám jinak doma vše zůstalo.
Večer po 74 hodinách s celkovým součtem 8 hodin spánku uléhám ve vaně. Po hodině mě budí Šárka . „Pojď si povídat, Nika s Petrem přijeli.“
Vy potácím se v delíriu z vany. Na hlavu si dávám osušku. V ten moment si vzpomínám na šamanku.
Třikrát se otočím a plivnu směrem k vaně : „ Kurevská zima!!“ Zkouším zaklínadlo. NIC !!!
Až dáme na podzim těch 70 kilometrů, musím kouknout jak to Mrtvá srna vlastně dělala.
 
 
Přežít Srdcerváče – návod k obsluze
Kapitola 1 - SPORT

Mít doma Srdcerváče není jen tak. Již po prvním kontaktu s chovatelkou získáte dojem , hraničící s jistotou. Domů přinášíte genetický experiment s výjimečnými výsledky . Tento dojem zesílí po té, kdy zjistíte skutečné povolání paní chovatelky. Kam se hrabou japonské laboratoře s jejich mamuty. Spíš by se měli média zaměřit na ČZU .Co to tam ta paní šmudlá v těch zkumavkách? Avšak nic není zadarmo. Každý výsledek těchto pokusů, tedy malý Srdcerváč , musí dostat odpovídajícího majitele (tento proces výběru byl popsán v „ Amatérských radách amatérského chovatele kapitola 1-2). S takto kvalitním psem musíte umět adekvátně zacházet. „Zacházet“ se rozumí nejenom venčit a krmit, ale i náležitě prezentovat. Každý další vrh ve stanici „Srdcerváč“, znamená pro nové vlastníky horší a horší postavení. Okruh kynologických aktivit, ve kterých může vyniknout se neustále zužuje s tím, jak se množství potomků Tajgy rozrůstá.
Úskalí a nevýhody psích výstav byli také popsány v minulých statích amatérských rad. Snad jen pro oživení. Ve vypjaté atmosféře výstavy, při nesprávné volbě rozhodčího, se můžete od této osoby, naštěstí, ztišeným hlasem dozvědět, že máte kulhavého psa, nebo VY malá prsa. Například mě tato informace nevykolejí, ale ne každý má tak tvrdou náturu.
Dnes se budu věnovat jedné disciplíně, kde je ještě viniknout.Dogtrekking. Toto sportovní odvětví za Srdcerváče reprezentují zatím dvě posádky . Já plus Elli , dále Mrtvá srna a její věčný stín Dingo. Mrtvá srna je ale výjimka . Ona se hodí na každý sport. Obávám se chvíle, kdy někdo nezodpovědný vypíše závody na přeplavání 25m v tavenině železa. Mrtvá srna by měla jedinou otázku k propozicím. „Za jak dlouho se můžu s Dingem vynořit k nadechnutí?“ Všichni kdo ji známe, víme, že by se stejně po 10 metrech vynořila a děsně by se chechtala.
Bylo by dobré, když se k nám přidá ještě nějaký majitel Srdcerváče . Úplně, vůbec nejlepší by bylo, kdyby byl zároveň i majitelem GPS turistické navigace Garmin Montana 650 PRO Lifetime za maloobchodní cenu 11 823,- Kč . To ,abych měl možnost zkonzultovat výsledky měření jeho přístroje a mé buzoly. Jako protihodnotu nabízíme možnost ušetřit na Repelentu. Tedy v případě, že půjde i Mrtvá srna. Když zrovna nepůjde, recipročně mohu nést svačinu.
Celý princip závodů spočívá v tom, že vezmete Srdcerváče dáte ho na vodítko s gumycukem a strávíte romantickou noc s pohlednou dívkou či šarmantním starším pánem, záleží na úhlu pohledu a vaší orientaci. Nemíním vám zamlčet důležitou informaci. Při této procházce absolvujete 80-100km. Proto nemáme obavu o svoji ztrátu cti. Jako bonus vás ještě čeká seznámení s výsledným genetickým vrcholem snažení paní Čílové. A to je neobyčejně kontaktní fena Elli. Když si při prvním setkání sundáte náušnice a vyhrnete rukávy, tak se vám kromě nutného převlečení do čistého oděvu nemůže nic stát. Já to řeším tak, že postiženého začnu vždy nadšeně obdivovat: „ Vy ale musíte mít ráda zvířata! To ona hned pozná! Panečku, to je, ale instinkt cóó!!“ Zatím to funguje.
Při posledním treku Elli objevila kouzlo štěkání. Rok a půl mlčela. Patrně bylo v naší domácnosti do té chvíle vše v pořádku. Vypadalo to, že dříve řekne „Dobrý den“, než, aby štěkla. Třetí paní s košíčkem v lese během krátké chvíle už, ale Elli vytočila a přivedla k úplné nepříčetnosti. Majitelé ČSV ten obraz znají. Najednou máte na vodítku naježeného dikobraza s úsměvem bílého žraloka. „Proč je tak agresivní?“ Špitla postarší Karkulka přišpendlená ke stromu. „Sbíráte nám naše houby!“ V tu chvíli mě logičtější odpověď nenapadla.
Omlouvám se za malé odbočení od tématu.
Osobně si myslím, že není nad to zkusit po absolvování 70 km popoběhnout na asfaltu , budete nadšeni a možná uroníte i slzu nad tím , jakou radost projeví váš kolega na druhé straně vodítka nad změnou rytmu . S tím souvisí i vrozený životní optimismus všech pořadatelů ve fyzické možnosti trekařů. Na 75 km naplánují 3km dlouhé smrtelné stoupání. Každý ze zúčastněných by vám odpřisáhl, že se nejednalo o stoupání , ale skalní převis porostlý mokrou trávou.
Domů se vrátíte, jakoby váš oblek neabsolvoval dogtrek, ale motokrosovou šestidenní. Znáte to. Na písečné pláži zalité sluncem sedíte na bobku a cákáte na svého roztomilého pejska vodičku s radostným žvatláním: „Vodiškáá, košiškááá !!Chytej lumpíštůů!“ A váš pejsek radostně dovádí , skáče po vás, olizuje, zkrátka chytá „košišků“a je neskutečně šťastný. Je vědecky ověřeným faktem, následná reakce psa. Upadnete-li o půlnoci po 66km do 33cm bahna, váš svěřenec si na 100% vzpomene právě na výše popsanou situaci. Do této chvíle mi není jasné proč Ellině nepřišla divná alespoň ta tma kolem.
Možná jediná nevýhoda dogtrekkingu je častá ztráta nehtů na noze. Ale opět , i zde záleží na úhlu pohledu při vstřebávání této informace. Dva tři treky a nemusíte si stříhat nehty na nohách.
Ještě jednou a naposled apeluji na všechny majitele Srdcerváčů , přidejte se k nám, dokud je čas a volná místa v týmu! Potom vám nezbyde než čekat, kam budete přiděleni a do kdy se od vás očekává vítězství v daném oboru. Například v tolik očekávaném posledním G-čkovém porodu Tajgy, vám nemohu zaručit, kam Vás paní chovatelka pošle reprezentovat „ kenel“ . Získáte sice mladší sestřičku Elli a mé, téměř bezplatné věrné přátelství.
Otevřete průkaz původu a uvidíte registraci na jméno „G-bod Srdcerváč“.
Psím sportům zdar a dogtrekkingu zvlášť !
 
Příručka pro prvomajitele ČsV -  kapitola II
V amatérských radách máme za sebou převzetí štěněte od chovatele. Další vývoj událostí přeskočím. Byl popsán na našich stránkách ve vědeckém článku  NĚKOLIK  DŮVODŮ PROČ SI POŘÍDIT ŠTĚNĚ -  SHRNUTÍ  MĚSÍČNÍHO SOUŽITÍ S  ELLI  SRDCERVÁČEM (sekce Aktuality červenec roku 2011)
Dalších několik týdnů se zdánlivě nic neděje. N o – neděje, ono se děje. Jste postupně formováni a utvářeni tak, aby jste se vrátili ve svém vývoji zpět tzv. ke kořenům. V prvním díle této stati již bylo naznačeno, jaká úskalí to představuje. Nezadržitelně se však přibližuje den, kdy na vás bude v e-mailové schránce čekat vzkaz. Začíná to celkem nenápadně. Ve snaze se zalíbit zašlete do domácí chovatelské stanice několik fotek. Ty se následně objeví a rozšíří cestou sociálních sítí. K nim se budou vázat veskrze kladné, nebojím se napsat – nadšené reakce. Při jejich čtení Vás bude dmout pýcha a necháte zapomenout na ohryzaný stůl či sežranou vaši večeři vaším chovancem. Ješitové následný den po ránu zašlou další várku fotografií a s lechtáním v podbřišku co hodinu usedají k oltářnímu monitoru čekajíc na další oslavu jejich mazlíka. Ten si tou dobou může doma dělat co chce, neb majitel v náboženském transu právě provádí registraci a stává se členem FB sekty . Podsvícen modravým světlem FB, které mu dodává  věštecké vzezření  napíše svůj první žalm : „ A vidím zde psa, jehož sláva se nebe dotýká !“ V odpověď na toto zvolání  se rozsvítí místo „Ámen,“ několik piktogramů v podobě vztyčeného palce (majitelé FB zatím nezakoupili můj patent na obrázek vztyčeného prostředníčku).  Nu a večer již máte ve své elektronické poště onen vzkaz. Pozvání na výstavu. Aby kulturní šok nebyl příliš velký, začněte speciální výstavou tzv. klubovou, tam potkáte pouze jedince svého druhu. Na ostatních výstavách budete konfrontováni  s faktem, že tolik šamponu po Vaší hlavě nepěnilo a tolik laku netužilo, jako po tělech vystavovaných jedinců. Ti kdo mne znají si dovedou představit můj úžas nad množstvím a tvarem hřebenů čechrající kadeř canis šampionů.  To by mohlo hned v počátku podlomit Vaši víru ve výjimečnost Vaší - na vodítku se zmítající bestie, která se chce přivítat se všemi svými příbuznými. Nakonec dojde i k radostnému učůrnutí při spatření chovatelky - matky rodu. Ještě po ránu se budete zlobit na nebohého pejska pro jeho neustálou snahu někoho masakrovat. Po třech hodinách čekání však zjistíte , že neustálé rozmotávání vzájemně zacuchaných vodítek je jedinečná zábava pro zkrácení dlouhé chvíle a seznámení s podobně postiženými. Jako kratochvíle připadá ještě do úvahy kritika vystavovaných zvířat, lépe řečeno jejich vodičů - psovodů, do toho se však pro počáteční neznalost poměrů proboha zatím nepouštějte. Mohl by vám někdo plivnout do guláše. Když už mluvíme o guláši, s jídlem nechoďte k výstavnímu kruhu, v reakci na to můžete být pokousáni a nemusí to být zrovna pes. Již jednou bylo napsáno, nikdy psa nenechte pojmenovat AAAautobazar. Do kruhu budete v kategorii řazeni abecedně a v té historické chvíli nebudete schopni si zapamatovat směr předvádění. Pořád máte pocit, že se zúčastňujete jakési soutěže Miss ČR všech ČsV.  V této chvíli pohlédnete na vteřinu pravdě do očí. Otroci se ukazují v kruhu a v pohybu proti směru hodinových ručiček. Vrátíte se v čase a budete stát jako před tisíci lety na Forum Romanum, předvádět ladný krok v klusu a na závěr i úplný chrup prodavači otroků s titulem rozhodčí.  Na konec této velkolepé akce, dostanete přidělen kód. Například VN a k němu budete přijímat gratulace. Šťastný to okamžik. Před odjezdem domů si nechte ještě svoji přidělenou zkratku zaregistrovat do deníčku kulturních akcí. Jmenuje se sice Výkonnostní knížka, ale to nevadí. Od tohoto okamžiku je to Váš milý deníček, ve kterém si budete za dlouhých zimních večerů listovat a k jednotlivým zkratkám přiřazovat útržky vzpomínek. Kde jste hledali místo na venčení. Kde jste ztratili krásné vodítko, nebo, kde byl rozhodčí naprostý debil. Večer po příjezdu usednete opět k oltáři a chvějícími se prsty odentrujete fotografii nevalné kvality „Nějaký pes s pohárem“. Odpověď na sebe nenechá dlouho čekat „Se líbí“ se množí v monitoru. S pocitem naplnění jdete spát.
 P.S. Nedávno jsem zahlédl komodu slávy velkého bratra Elli. Ještě ten samý večer byla Ellince také udělána polička slávy. Není tak reprezentativní ,ale roztrhané plyšové kuře, prokousnutá krytka objektivu a diplom VN se nedají přehlédnout. Každý musí nějak začít…..
 
Výběr štěněte ČSV – několik rad pro prvomajitele
V případě, že Vaše osoba či rodina byla chovatelem vybrána  ke spolužití s jejich vypiplanými malými  tvory a bude vám umožněn dokonce výběr štěněte přistupte k tomuto úkolu s pokorou. Vězte, že do této chvíle s malými kuličkami mnohdy spaly a snily své sny. Najednou přijedete vy a začnete poměřovat velikost uší, barvu oka a čilost pidižvíků.  To vše podle vyčtených či odposlouchaných kritérií . Platí pravidlo číslo jedna -  všechny ČSV jsou krásní a  z této chovatelské stanice nejkrásnější. Mrštní jsou všichni. V případě, že to ještě nevíte, vězte tedy - vybíráte si právě malého plyšového krokodýlka, který bude následujících čtrnáct let utvářet Váš charakter.  Nejdéle do pěti let budete vlastnit minimálně dva tyto skvosty kynologie  a svému životnímu partneru budete podsouvat filozofickou tézi o tom , že kde se uživí dva, uživí se i tři. Této větě,  v této chvíli pravděpodobně ještě nerozumíte. Nevadí, jednou si vzpomenete ,  bude však již pozdě.
 Vraťme se k samotnému výběru.  Pravidlo č.2  - věřte na první cinknutí a tajná znamení . Kašlete na barvu a rozměry. Mějte na zřeteli, že prst osudu může mít různé formy , například prokousnutou nosní dírku nebo utrženou náušnici .  Předpokládám, že pohlaví  malé saně máte vybráno dávno před porodem.  Jako první seznámení s tímto plemenem doporučuji  fenku, vzhledem k jejich předpokládané vyšší submisivitě je větší předpoklad zachování  vašeho charakterového profilu. Jedná se hlavně o to , abychom vás po několika letech soužití se psem  nehledali po křivoklátských hvozdech, protože vedení ve smečce převezme ON. A vy převezmete  jeho pohled na tento svět. Nenechte se mýlit, u feny Vás čeká podobný osud. Přeměna je však mnohem sofistikovanější , rozložena do delšího období. V neposlední řadě i méně bolí (ano, správně i fyzicky)  Vašim blízkým tak poskytnete delší čas, aby si zvykli  na váš myšlenkový přerod, který stejně již musel být zakódován v dětství a tím pádem na něm mají určitý genetický podíl vaši rodiče. Tak jako se prokázalo, že 4% menšina se již rodí s tím, že nejsou v tom správném těle. Přijměte tedy  i vy fakt o vašem předurčení pozorovat tento svět v úhlu zorného pole žlutého oka.  V případě, že se vnuknutí dostaví, neukazujte na vyvoleného mrňouska příliš dlouho prstem. Bylo by špatné, aby seznámení začalo ostříháním vašich nehtů ( o zničení  díla vietnamského nehtového studia nehovořím).  Na rozloučenou dostanete spoustu papírů, rad a protože vás chovatelka (chovatelova manželka) ještě dobře nezná, dostanete na cestu i štangli mletého masa. Není určena vám, aby nedošlo k trapnému nedorozumění. To snad aby neumřel hlady malý piraňoušek. Samozřejmě bude nakrmen i na rozloučenou, což je vlastně aniž by jste to tušili vaše první zkouška .
 Ještě připomenu další nutnou věc. Základní výbavu majitele ČsV . Vodítko, obojek a  miska je základ. Pelíšek volte větší, pro případ výměny míst v posteli (zkráceně, prostě tak, aby jste se tam vešli i vy) Pokračováním je mrazící box pro maso ,  kotec ( ideální je protiatomový kryt ze socialistické éry popřípadě  odkoupit od armády  v blízkosti se nacházející  pozůstatek opevnění  ŘOP vz.37 či méně odolný , ale postačující vz.36).  Dále musíte vlastnit  zrcadlovku s rozlišením více jak 7,4 megapixel pro pravidelné reporty chovatelce. Registrací internetové domény na nějakou variaci slova wolfdog  také nic nezkazíte  a o vyhledání morální podpory stejně postižených lidí na FB není potřeba se šířit. Váš mobilní telefon určitě neobsahuje jméno a číslo rodinného lékaře, od této chvíle tam bude číslo Vašeho veterináře. GPS s mapou Evropy pro ekonomičtější vyhledání míst mezinárodních  výstav se také hodí. Dvojmístný sportovní vůz prodejte, ideální je některá z dodávek (má reklama na Fiat Dobló zní - nikam nedojedete, ale to psí pohodlí je k nezaplacení). Úplní fainšmekři  si pořídí v zahrádkářské kolonii u Roudnice n/Labem zahradní domek či bungalov u Jevišovické přehrady, jestliže nevíte o čem píši , brzy pochopíte.
 Co dodat závěrem? Že nemáte tušení, co jsem měl na mysli tou první zkouškou? Možná vše osvětlí věta mého pětasedmdesátiletého otce ve chvíli, kdy jsme se u rodičů stavili poté, co byla vyzvednuta od své matky naše současná pýcha - Elli „Nějaký ČsV“.  Otec tehdy otevřel svému vnukovi Tomášovi , který vzadu v autě hlídal Ellíska a děl: „ Jejda, ta je krásná!! Babí pojď sem Tomášek je celej poblitej!“
 I TAK, VÍTEJTE V KLUBU !!
 
Citace z článku Ideální majitel  Československého vlčáka uveřejněném ve vědeckém časopise Evropská fauna 1.4.2012
 Při rozsáhlém průzkumu mezi  chovateli Československých vlčáků (dále jen ČsV) dle jednotné metodiky 
EU 000159/4-561. A)rec.1  vypadá ideální kandidát na majitele ČsV takto : 30 letý absolvent vysoké školy , nejlépe doktorant v některém z oborů genetiky, který se právě vrátil z 2letého studia života arktických vlků. Je bezdětný, popřípadě má odrostlé děti (více jak 20let věku) není na rizikovém těhotenství .  Musí ujet 40 km pod dvě hodiny na kole.  Vlastní 5000m2 pozemku s 2,5 metru vysokým oplocením. Jeho životní družka pracuje na jatkách a má odpor k zahradničení. Oblíbený styl bydlení je holobyt s pytlovými závěsy namísto dveří.
Jestli-že se k tomuto ideálu nedokážete přiblížit, nezoufejte, z dalšího rozboru ankety vyplývá několik rad, jak na chovatele zapůsobit a dostat se tak do užšího výběru pro odběr štěněte.
Nejdříve zkuste nastudovat co nejvíce encyklopedických znalostí  o ČsV. Upřímně ? Na tomto webu  prosím ne! (jedná se o web pana Kohouta :)) - poznámka webmastera) Na druhou stranu, pozor při návštěvách různých diskusních fór na internetu. Dojdete k názoru, že se zde střetávají a vyměňují  názory 3 až 4 kanibalské kmeny,  kterým došla potrava.  V případě 3D obrazovky může dojít k psychické újmě v domnění, že budete potrháni  smečkou diskutujících.
Zkuste raději navštívit nějakou akci specializovanou na ČsV. Například svod, bonitaci, výstavu.
POZOR !! Na ní však své znalosti používejte poskromnu. Například k barvě oka, zaúhlení či nedej bože staženému ocasu  na břicho se vůbec nevyjadřujte. Mohlo by to znamenat konec vašich nadějí na štěně. Ptejte se ,nediskutujte!!! Orientačně zjistíte zkušeného chovatele podle počtu zvířat, které ho vlekou výstavním prostorem. Extra třída začíná třemi psy. Trochu zde odbočíme – je dobré, představit si sama sebe jako řidiče tohoto trojspřeží , neb takto pravděpodobně jednou skončíte. Stanete se ženou bez kostýmku a bot na podpatku, zato vám na chodbě bude viset roztržený vaťák, vodítko a zasviněné kecky. Stanete se mužem, který má ve skříni povinně maskáče a na poradu manegerů chodí s uslintaným rukávem a jasnou psí stopou na zádech. Stanete se rodiči, jejichž děti mají modřiny na rukou  a občas proklouznou do školy s prokousnutým rukávem.  Jestli  že i po těchto zjevených pravdách toužíte po  ČsV, patříte pravděpodobně k možným adeptům , kteří mohou hostit ve svých domovech  stříbrnou lžičku československé kynologie – štěně Československého vlčáka. Nyní už jen vyplnit níže napsaný vzor dotazníku a jste o další krůček dál ke splnění vašeho snu.

 

Test pro výběr nováčka v chovu Československého vlčáka
Jsme jedna z mála chovatelských stanic, které se ještě nepodařilo odchovat žádné štěně, a proto si myslíme, jak je v Čechách dobrým zvykem, že máme plné právo se alespoň k této problematice zasvěceně vyjádřit.
Každý potencionální zájemce bude muset povinně absolvovat bonitaci.
Ta se skládá z testu morálních předpokladů sdílet s našimi štěňátky společnou domácnost.
Dále z 40km jízdy na kole pro kontrolu zdravotního stavu žadatele.
Na závěr týdenní  pobyt s některou z mých tchýní, dle vlastního výběru. Pro kontrolu psychické zdatnosti.(znovu připomínám, že jde o tchýně pana Kohouta, to aby nedošlo k mejlce)
Test
1) Co si myslíte, že jste mohl být v minulém životě:         
     a)  kočka                                                                                                     -1 bod
     b)  Kelt                                                                                                          0
     c)  vlk                                                                                                          +1
2) Už jste jedl kočku:
      a)  to bych zvracel                                                                                      -1
      b)  nevím o tom                                                                                            0
      c)  jasně, že jo                                                                                           +1
3) Kouše vás manžel (manželka) v intimních chvílích do hlavy?  
      a)  nikdy, má to zakázané                                                                           -1
      b)  někdy, navzájem                                                                                     0
      c)  jasně, že jo a do krve                                                                           +1
4) Váš druh a váš pes mají horečku
      a)  jedete s druhem za lékařem, poté na veterinu                                     -1
      b)  pošlete druha na veterinu a cestou se může zastavit u                         0
           lékaře 
      c)  pošlete druha k lékaři, vezmete auto a psa odvezete                          +1
           na veterinu
5) Máte alergii na blechy?
       a) ano                                                                                                        -1
       b) ano, ale jsem  ochoten  brát následujících 15 let prášky                        0
       c) sám mám blechy                                                                                   +1
6) Choval jste před koupí  ČSV některé z těchto typově podobných zvířat
        a) zakrslý králíček                                                                                    -1
        b) hyena                                                                                                   0
        c) hejno piraní a krokodýla                                                                     +1
7) Co pěstujete na své zahrádce?
         a) skalku s holandskými tulipány                                                           -1
         b) betonový dvorek                                                                                 0
         c) krtince a myší díry                                                                              +1
8) Jak dlouho vydržíte pomlouvat cizí psy ?
         a) nezajímají mě                                                                                     -1
         b) upozorňuji na jejich chyby                                                                   0
         c) dobrých 10 hodin v kuse                                                                    +1
             (tj. čas průměrné bonitace psa)
9) Je 24.12. nalézáte se v obchodním centru a máte přebytečných 2 000 kč
       a) koupíte tchýni něco ze zlata                                                                -1
       b) manželce (manželovi) náramek a obojek  ve stejných                         0
           barvách, aby k sobě ladili
       c) 20kg zlevněných vepřových ocásků vašemu mazlíkovi       +1
10) Co je to HARTL ?
         a) jednotka tvrdosti                                                                                  -1
         b) občan ČR                                                                                                0
         c) stvořitel na pět písmen                                                                         +1

 

Minimální počet bodů postačující k postupu do dalšího kola je 20.  Bohužel vám tedy z největší pravděpodobností nemůžeme štěně svěřit. Nejmenší počet bodů kdy můžete být zařazen na funkci čekatele je 9( po dohodě, vám můžeme odpustit bod za snězení kočky).
Jestliže jste nějakým způsobem získali 20 bodů a více (na rovinu -  neznám způsob, jak by se vám to podařilo) .      Ujeli  40 km za 2 hodiny, přeji příjemný pobyt u mé tchýně. Možná vám potom nějaké štěně na chvíli půjčíme.
      

 

 

 

  

 

TOPlist